Většina zranění, s nimiž se se k nám dostávají sovy, pochází ze střetů s auty. Rozárka po nárazu do hlavy téměř oslepla. Je u nás od roku 2015 a pomáhá nám s opuštěnými nebo osiřelými sovími mláďaty, která se k nám do stanice dostávají v tzv. sezoně mláďat. Funguje jako chůva.
Jezděte opatrně. Zejména vpodvečer je vyšší riziko srážky. Nebezpečné jsou úseky silnic těsně za obcí a místa se souvislými zelenými plochami. Pokud nějaké zvíře srazíte anebo vidíte zraněné zvíře u silnice, kontaktujte nás.

Ve stanici od roku 2019 žijí dvě trvale handicapované veverky.
Slepíka jsme přijali v létě toho roku jako pětitýdenní mládě. Zpočátku jsme si mysleli, že to, že má zavřené oči, je způsobené infekcí nebo úrazem, časem se ale ukázalo, že oči nemá vyvinuté vůbec. K této vrozené vadě došlo nejspíš kvůli působení toxické látky na jeho matku v době březosti. Slepík si ale svého handicapu není vědom, naučil se orientovat podle čichu, který mají veverky velmi dobře vyvinutý, a podle hmatu.

V roce 2025 se k nám dostal racek chechtavý, ve stejném roce jsme ho mohli vypustit zpět do volné přírody.

Štěstí v neštěstí měl v roce 2025 tento racek bělohlavý. Zřejmě při nárazu do překážky si zlomil vřetenní kost. Nespadl však do vody, nýbrž na břeh, kde si ho všiml nálezce a přivolal nás. Pták se tak dostal velmi rychle do rukou naší veterinářky, která zlomeninu zafixovala tak, aby srostla a racek mohl zase létat. A to se naštěstí opravdu podařilo.

Každý rok přijmeme zástupce nějakého druhu, který jsme v péči ještě nikdy neměli. V roce 2025 to byl například čáp černý. Tento silně ohrožený druh čápa v Praze nehnízdí, ale v jejím okolí ano, a tak se i v hlavním městě můžeme s čápy černými občas setkat. Setkání jsou to ale velmi výjimečná, neboť čápi černí jsou daleko plašší než čápi bílí a zahlédnout je můžeme hlavně v lesích.

V pietním parku Draháň v Bohnicích, kde odpočívají domácí mazlíčci, se v roce 2025 odehrála tragédie pro jednu užovku obojkovou. Patrně při zahradních úpravách jí někdo způsobil sečné zranění, což by ji nejspíš stálo život, pokud by se nedostala včas do naší péče. Měla ale štěstí a pomoci se dočkala. Veterinářka ránu ošetřila a užovka u nás podstoupila následnou léčbu. Naštěstí brzy začala samostatně přijímat potravu (nejraději má malé rybky), a tak je péče o ni o dost jednodušší.